Okamžitý estetický efekt! Vysoká kvalita a časové úspory. Rychlé a spolehlivé ozelenění.
Dokonalý trávník je symbolem péče, pořádku a kontroly. Hladce střižený, svěže zelený, dokonale rovný. Tento socio-kulturně pěstovaný estetický ideál zeleně dosahuje svého vrcholu v komerčním prodeji travních koberců. Rozbalit, položit a příroda je tam, kde ji chceme mít. Travní koberce zosobňují extrémní formu kontroly nad vegetací: jsou pěstovány v přesně definovaných podmínkách, chemicky ošetřovány, transportovány na místo určení a tam instalovány jako prefabrikovaný produkt.
Dokonalý trávník je jedním z největších paradoxů městské zeleně – na první pohled symbolizuje přírodu, ale ve skutečnosti je produktem intenzivní kontroly a časově náročné a drahé údržby. Zelené travnaté plochy vyžadují neustálé sečení, zavlažování a chemické ošetřování, čímž vytvářejí sterilní monokulturu s minimální ekologickou hodnotou. Přesto jsou vnímány jako univerzálně přijímaný estetický ideál veřejné zeleně. Kult dokonale udržovaného trávníku čerpá z lidské představy o “správném” ozelenění. Iluze kontroly a bezúdržbového řešení eliminují potřebu dlouhodobé péče a porozumění ekosystému. Tento přístup vede k zdánlivě jasné rovnici: Ovládám přírodu = ovládám svůj čas.
Nebo jsem to já, kdo je ovládán vlastními představami?
Současné environmentální diskuse stále narážejí na hluboce zakořeněný antropocentrismus – představu, že člověk stojí nad přírodou, a nikoliv uvnitř ní. Přestože všechny formy života aktivně utvářejí své prostředí, lidská činnost dosáhla bezprecedentního měřítka, kdy proniká do všech ekosystémů, zatímco si stále udržuje iluzi vlastní výjimečnosti.
Výstava Trávníkář a workshop Beetle architecture kolektivu Fungi Sešny nepředkládá jen kritickou reflexi environmentálních výzev, ale nabízí element péče a citlivosti v imaginativní reinterpretaci světa a hledání alternativních narativů, které nás posouvají směrem k nabourání antropocentrického vnímání světa.
Nikola a Anežka v kolektivu Fungi Sešny vytvářejí otevřený prostor, ve kterém intuitivně propojují uměleckou praxi s živou zkušeností, performativním gestem a komunitním sdílením. Kolektiv vznikl jako organická platforma pro akce narušující každodennost městského prostředí. Péče o vztahy, sdílené zážitky a intuice v kontextu kolektivní energie hrají v jejich tvorbě stejně důležitou roli jako výsledná práce. Společně chodí na různá místa a čelí podivným situacím. Zkoumají přírodní cykly a sociální struktury, které reinterpretují do hravých a často nečekaných procesů. Od pořádání spontánních happeningů ve veřejném prostoru přes organizaci performativních hostin a workshopů až po experimentální filmovou tvorbu. Jejich práce rozvíjí alternativní narativy vycházející z lokálních tradic, spekulativní imaginace i kritického zkoumání současného prostředí, přičemž klíčovým aspektem je přímá zkušenost a osobní angažovanost. Fungi Sešny překládají estetiku folklorní symboliky a popkulturních referencí do vlastního dynamického jazyka tak, aby mu porozuměl každx, kdo chce být součástí imaginativního spoluutváření krajiny různorodějšího světa, který by nebyl tolik zničující jako ten současný.
Nechceme žít tam, kde vy nemůžete.
Nikola Šmeralová studuje v ateliéru Volného umění na pražské UMPRUM. Její umělecká praxe je formována aktivistickou zkušeností, hledáním nových forem umění a kolektivní spolupráce. V roce 2025 absolvovala stáž v Easti Kunstakademia (EKA) Tallin, Sculpture and installation v Estonsku. Vedle umělecké tvorby se intenzivně věnuje zahradničení, které pro ni představuje nejen smysluplnou práci, ale i zdroj inspirace a témat pro vlastní uměleckou praxi. Ve své tvorbě propojuje dokumentární přístup s performativně-imaginativními situacemi, které reflektují sociální a environmentální otázky současnosti.
Anežka Stupková se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na zachycení citlivosti a podnícení imaginace v prostředí, ve kterém se vyskytujeme. Aktuálně dokončuje diplomovou práci v Ateliéru skla na Technické univerzitě v Liberci věnovanou hmyzím společenstvím a našemu vztahu k nim. Sklo jako médium vnímá nejen jako technicky náročný a přesně definovaný materiál, ale také jako prostor pro experiment a objevování nových možností. Mícháním skleněné barvy a sibralu usiluje o zachycení stavu mezi strukturou a nahodilostí čímž otevírá skulinky pro nečekané procesy, ve kterých se materiál stává aktivním spolutvůrcem díla.
Nikola Šmeralová studuje v ateliéru Volného umění na pražské UMPRUM. Její umělecká praxe je formována aktivistickou zkušeností, hledáním nových forem umění a kolektivní spolupráce. V roce 2025 absolvovala stáž v Easti Kunstakademia (EKA) Tallin, Sculpture and installation v Estonsku. Vedle umělecké tvorby se intenzivně věnuje zahradničení, které pro ni představuje nejen smysluplnou práci, ale i zdroj inspirace a témat pro vlastní uměleckou praxi. Ve své tvorbě propojuje dokumentární přístup s performativně-imaginativními situacemi, které reflektují sociální a environmentální otázky současnosti.
Anežka Stupková se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na zachycení citlivosti a podnícení imaginace v prostředí, ve kterém se vyskytujeme. Aktuálně dokončuje diplomovou práci v Ateliéru skla na Technické univerzitě v Liberci věnovanou hmyzím společenstvím a našemu vztahu k nim. Sklo jako médium vnímá nejen jako technicky náročný a přesně definovaný materiál, ale také jako prostor pro experiment a objevování nových možností. Mícháním skleněné barvy a sibralu usiluje o zachycení stavu mezi strukturou a nahodilostí čímž otevírá skulinky pro nečekané procesy, ve kterých se materiál stává aktivním spolutvůrcem díla.