Tajemno má mimo jiné kompenzační funkci. Je protiváhou každodenní reality a klíčem k překonávání banalit a stereotypů. Ve středověku má tajemno tendenci vytvářet jakýsi svět naruby. Princip dočasného převrácení řádu představoval ve středověké imaginaci možnost symbolického úniku z pevně strukturované reality. Právě proto tváří v tvář tendencím tehdejšího světa vznikl ve 13. století motiv pohádkové země hojnosti a blahobytu Pays de Cocagne. Utopická krajina zbavená nedostatku, známá napříč evropským folklorem, kde práce je zbytečná a čas není organizován výkonem ani povinností. Středověký člověk nacházel únik ve světě naruby a obracel pohled k mýtickému počátku. Sloučením těchto motivů vznikla představa o pozemském ráji. Podobná potřeba vyvažování reality se objevuje i dnes. V kontextu zrychleného a informačně přehlceného světa znovu vzniká touha po zemi, kde hojnost znamená možnost odpočinku a klid přehlušuje neustálou aktivitu každodenního života.
Archetyp padlého anděla na obraze So long morningstar vizuálně navozuje paralelu ke Ztracenému ráji. John Milton v tomto eposu ze 17. století pracuje s postavou Satana, která přesahuje rámec jednoznačného ztělesnění zla. Vytvořil komplexní charakter, jehož pád a konfrontace s pozemskou realitou navozují úvahy spojené s hlubokým pocitem nejistoty a se zpochybněním svého místa ve světě.
Objekt, který nás ve výstavě zpomaluje v plynulém přechodu z jedné místnosti do druhé nese název “Nemocný muž evropy”. Toto novinářské označení pojmenovává stagnující státní ekonomiku a její neschopnost reagovat na zásadní výzvy z hlediska výkonu či stability. Metaforicky se dostáváme do jakéhosi stavu uvíznutí a nemožnosti vymanění se ze sevření minulosti a jejích narativů zrcadlících se i v hraničních kamenech a zdech, které formují současnou zkušenost nově budované pevnosti Evropa.
Krajinomalba byla v 19. století často využívána k budování národní identity. Brož romantizující estetiku nenahlíží nostalgicky a nerámuje ji do monumentálních výjevů, připomíná jí v náznacích a nechává ji rozpadat v současném kontextu periferií prorostlých kopřivami. Obrazy Štěpána Brože nejsou bitevním polem pro dramatické konflikty ani velká gesta vzpoury. Ve své tvorbě systematicky rozvíjí osobní mytologii, která se postupně rozkrývá ve vrstvách barevných lazur připomínajících mapy imaginativního časoprostoru, v němž se motiv pohádkové země blahobytu a hojnosti proměňuje v mentální krajinu odpočinku. Malba vzniká v nerozhodnosti mezi akcelerací a kontemplací procesu tvorby. Obrazy nepředkládají velké příběhy, ale spíše orientační plány, v nichž můžeme rozeznávat jednotlivé fragmenty situací a vztahů. Obývají je postavy, jejichž zdrženlivá a tichá přítomnost nám naznačuje směr, kterým se vydat.
Štěpán Brož je vizuální umělec působící v Praze. Jádrem jeho výtvarné praxe je malba, ale pohybuje se zároveň na poli kresby, ilustrace a instalace. Vystudoval ilustraci a grafiku na pražské UMPRUM. Následně prošel magisterským studiem malby na FaVU v Brně v ateliéru Malba I pod vedením Vasila Artamonova, kde v současnosti dokončuje doktorandské studium. Účastnil se zahraničních studijních stáží KASK v Gentu v Belgii a CEDIM v Monterrey v Mexiku a rezidencí jako je Schaumbad v rakouském Grazu nebo v La Mano Press v Mexiku. Spolupracuje s labely a tvůrci/tvůrkyněmi z nezávislé hudební scény. Jeho tvorba byla prezentována např. na výstavách v kulturním centru Schule, na festivalu PAF v Olomouci, v Galerii TIC, v Galerii Art v Brně, v Tschechisches Zentrum Wien, v AQB Budapest, v Galerii Klatovy/Klenová, v Meetfactory a Zaazrak Dornych. Jeho vizuální jazyk čerpá z prostředí středoevropské krajiny, fantaskních narativů a subkulturních motivů, které kombinuje s kritickým a sebereflexivním pohledem na současnou společenskou a politickou situaci. Inspiraci nachází v black metalové či dungeon synthové estetice, fantasy nebo videohrách. Důležitým inspirativním zdrojem jsou pro něj groteskní prvky pozdního středověku a renesance, které podstupuje současným aktualizacím. Ve své tvorbě tematizuje touhu po klidu a odpočinku v rozbouřeném světě.
Štěpán Brož je vizuální umělec působící v Praze. Jádrem jeho výtvarné praxe je malba, ale pohybuje se zároveň na poli kresby, ilustrace a instalace. Vystudoval ilustraci a grafiku na pražské UMPRUM. Následně prošel magisterským studiem malby na FaVU v Brně v ateliéru Malba I pod vedením Vasila Artamonova, kde v současnosti dokončuje doktorandské studium. Účastnil se zahraničních studijních stáží KASK v Gentu v Belgii a CEDIM v Monterrey v Mexiku a rezidencí jako je Schaumbad v rakouském Grazu nebo v La Mano Press v Mexiku. Spolupracuje s labely a tvůrci/tvůrkyněmi z nezávislé hudební scény. Jeho tvorba byla prezentována např. na výstavách v kulturním centru Schule, na festivalu PAF v Olomouci, v Galerii TIC, v Galerii Art v Brně, v Tschechisches Zentrum Wien, v AQB Budapest, v Galerii Klatovy/Klenová, v Meetfactory a Zaazrak Dornych. Jeho vizuální jazyk čerpá z prostředí středoevropské krajiny, fantaskních narativů a subkulturních motivů, které kombinuje s kritickým a sebereflexivním pohledem na současnou společenskou a politickou situaci. Inspiraci nachází v black metalové či dungeon synthové estetice, fantasy nebo videohrách. Důležitým inspirativním zdrojem jsou pro něj groteskní prvky pozdního středověku a renesance, které podstupuje současným aktualizacím. Ve své tvorbě tematizuje touhu po klidu a odpočinku v rozbouřeném světě.