V krajině vznikají témata a experimenty Lucie Králíkové. Výrazně souvisí s putováním, rostlinou, lokální pamětí a lidmi. Oscilují na pomezí performancí, akcí, výstav, sociálních intervencí a předchází jim přípravná fáze výzkumu na základě odborné literatury nebo vlastní terénní práce.

Putuje za rostlinami a pátrá po jejich mytologii. Reflektuje vztah věcí, rostlin, oděvů či tradic ve vztahu k lokální paměti. A to jak v kolektivní činnosti Czechia, tak ve vlastním projektu Efemér. Vše kontinuálně doprovází texty. Zaznamenává svá pozorování a úvahy, vytváří asociativní narativy. Ať už na sociálních sítích, v publikacích či jimi doprovází výstavy v galeriích. Posledním uceleným výstupem jejích textů jsou Wanderlust:Heimat (2021) a publikace věnující se výzkumu tradic Svátosti (2020), které věnovala všem dobrovolně skromným lidem. Autorka se nesnaží nostalgicky rekonstruovat mizející zvyky, ale volnou inspirací je přenášet do současného kontextu městského prostředí. Lucie Králíková rozbíjí obraz romantického poutníka kontemplujícího nad krásou lesů a hor. Jde z Brna do Ostravy (Grande Misericordie, Galerie Dukla, 2020).

Svůj estetický záměr směřuje k narušení obecného vnímání krásy. Nedochází u ní ani k romantizaci života skrze tvorbu. Zaměřuje se spíše k přehodnocení tempa a perspektivy, které naše pozdně kapitalistická západní společnost již vnímá jako přirozenou součást reality. Tvorba je jejím nástrojem k ukotvení v čase a prostoru v konturách současného světa.

Návštívit, návštěva, navštívení, návštěvnost, …

jak se můžeme dočíst v Rejzkově českém etymologickém slovníku odkazuje ke staročeskému navščieviti, a jistě souvisí s ruským slovem naveščát, tedy dávat znamení (příchodu). A také souvisí se slovem návěští - znamení, signál, tedy to, co se dává na vědomí. Znamení příchodu.

Pozváním na návštěvu se nabízí možnost narušení rutiny běžného života a koloběhu nekončících úkolů. Příchodem do výstavy překonáváme rozhraní mezi vnějším a vnitřním, otevírá se bezpečný a imerzivní prostor k četbě knihy a průzkumu dalších fragmentů. Podílíme se na vzniku situace podobné návštěvě. Motivy a asociace jsou zde pouze předkládány ke svobodné reflexi a konfrontaci s vlastními kontexty. Smysl instalace se nezjeví bez participace formou čtení a rozkrývání obrazů zakódovaných v dopisech svázaných do tří svazků.

Instagramová korespondence mapuje vznik a průběh přátelství v letech 2020 - 2022 mezi Lucií Králíkovou (Efemer) a Barborou Kováčovou (Estet), které staví na příbuznosti v přístupu k umělecké tvorbě i žití. Zdánlivě paradoxní sepětí - vytvoření hlubokého a tvůrčího přátelství na platformě instagramu - rozehrává kontemplativní narativ odehrávající se na pozadí severočeské a dánské krajiny. Textové záznamy umělkyň nemají romantizující tendence, naopak kriticky komentují současný stav daných lokalit, s čímž se vyrovnávají společnou tvůrčí energií. Obrazy umírajících včel a necitlivých zásahů do přírody zasazují jejich dialogy do současného kontextu environmentální krize. Východiskem k překonání takového žalu na úrovni jedince mohou být obřady podobné Léčení Volva bylinami či síla společného tvoření ukotveného ve stejném čase avšak na různých místech. Lucie a Barbora s námi sdílí své zahradnické (kniha mmj. obsahuje mnoho odborných názvů růží) a umělecké zkušenosti a pobízejí sebe i nás k návštěvě imaginativních krajin odmítajících hektický způsob života. Vytváří se zde přátelství…