Bratislavský klub Fuga, stabilní místo pro setkávání nezávislé slovenské kulturní scény.
Fuga, historický formát mnohohlasé barokní skladby ze 17. století. Pojem s významem úniku a útěku.
I na vrstvách těchto kulturních rezonancí vzniká nový projekt devíti výrazných umělkyň a umělců mladé generace Fuga Kolektiv. Význam úniku z nevyhovujícího prostředí i propojování různorodých tvůrčích přístupů v komunitní bázi novátorsky propojili ve vlastní téma, proboření skleněného stropu světa užitého umění. Ten je pro většinu z nich jednotícím výchozím bodem, ze kterého společně vstupují do prostředí výtvarného umění.
Výstava Crazy Fuga v galerii Spektrum je jejich první společné dílo. Zatěžkávací zkouška toho, co společná tvorba a sdílení jednoho prostoru může do budoucna přinést. Keramika, kov i práce s textilem. V rozličných přístupech k materiálům i práci s nimi se Fuga spojuje také v precizním řemeslném zpracování a chuti experimentovat s možnostmi sebeorganizace. Výsledkem jejich společné práce je jedinečný typ energie, hledající vlastní sebepojetí individuality i kolektivnosti zároveň.
Napětí mezi oběma póly toho, jak kolektivně tvořit a zároveň i nadále zůstat samostatnou tvůrčí osobností, na výstavě skvěle definuje dílo Markéty Špundové Puf puf a Dity Lešovské Dissolving DissLoving. Textilní dílo Markéty Špundové pluje prostorem galerie, jemně se dotýká vystavených objektů nebo čerpá sílu z keramického umyvadla Adély Holešové s názvem Odliv. V díle tak záměrně absentuje vlastní specifické téma a samo sebe definuje primárně jako architektonický prvek propojující práci ostatních. Dissolving DissLoving je oproti tomu jasně čitelný osobitý artefakt, samostatně působící a viditelný už z ulice před galerií. Osobitý přístup řešící svou vlastní tvůrčí otázku i funkci nese také dílo Kateřiny Houbové Rest baby, rest, fungující jako terapeutická deka. I ono se ale oklikou vrací zpět ke společnému tématu a připomíná nám další význam fugy jako slova pro odpočinek a změněný stav vědomí.
Nedokončený výčet děl autorek a autorů zastoupených na výstavě symbolicky uzavírá Pacifier Anny Rusínové. Textilní „biblically accurate angel“, jednou rukou hrající na hudební nástroj Iva Jedličky Monochord a druhou symbolicky objímající Aegis, tedy organický stůl Johany Hnízdilové a mluvící dílo Pecka Terezy Dvořákové.
Téma vzájemné kooperace a spolupráce tak Fuga reprezentuje nejen formálně, ale i žitou praxí. Hledání jemné hranice mezi nutností vlastní sebeprezentace uvnitř zaplněného trhu s uměním a chutí tvořit svobodně, nejen skrze individuální praxi, se Fuga bude zabývat zřejmě dlouhodobě. Výsledkem jejich hledání a práce je už nyní propracovaně osobitý rukopis, o kterém určitě neslyšíme naposledy.
