Spirály stonků rostlin se jedna do druhé proplétají tak líně a se zdánlivou samozřejmostí, že lákají k ulehnutí. Z omamných tónů jejich barevných květů těžknou víčka. Jejich přítomnost je tak uklidňující a vábivá. Svázané do kytice, někdo je utrhl, aby podaroval své blízké. Beze slov řekl, že je má rád a že mu na nich záleží. Jenže květiny mají také trny. Proplétající se spirály uklidňují, ale taky škrtí. A barevné květy jsou tak krásné díky jedovatým příměsím. Vlastně to ten člověk myslel dobře. Tam odkud přicházíme a kam se nejraději vracíme, v úrodné rodné zemi, jsou většinou i kořeny těch nejniternějších bolestí.